Historie

Varhaníci a zpěváci

 

Téměř při každé bohoslužbě je slyšíme, zpíváme s nimi…Ale uvědomujeme si vůbec, kolik to stojí úsilí, času… aby svým zvukem a zpěvem doprovázely bohoslužby?

O kom je řeč? No přece o našich varhanách, varhanících a všech těch, kteří bohoslužby doprovází svým zpěvem, k němuž se mnohdy jen nesměle připojujeme.

Varhany a varhaníci v Novém Hrozenkově

O původu našich varhan ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Novém Hrozenkově toho mnoho známo není, první zápis v kronice je až z roku 1918:

„Dne 12. března odebrali nám pro válečné účely 16 cínových píšťal z varhan, ve váze 24 kg. Ačkoliv nikdo nevěděl, kdy varhanáři budou píšťaly odebírati, nahrnulo se předce, když znenadání přišli, veliké množství lidí a chtěli násilí použíti a varhanáře zahnati. Farářem však poučeni, že by to bylo marné, upustili od toho.“

První velká generální oprava varhan proběhla až v letech 1967-1968. O generální opravě starého nástroje se již dlouho uvažovalo a sbírky pro tento účel probíhaly již za druhé světové války. Roku 1967 pak byly vyhotoveny dva nezávislé posudky, ve kterých se došlo k protichůdným závěrům a farnost se tak rozdělila na dva tábory. Byl přizván tedy státní znalec prof. Dr. Ladislav Vachulka z pražské konservatoře.

„Po prohlídce varhan a poté, kdy na ně zahrál farníkům v neděli při mších svatých, si pozval všechny farníky, kteří měli o věc zájem na faru, aby jim vysvětlil své stanovisko odborníka. Oceňoval zvukovou a koncepční výlučnost varhan a výhody mechanického systému za proměnlivých temperaturních okolností a doporučil jejich zachování. V tomto smyslu podal i písemný posudek, kde se přimlouval o doplnění varhan ještě navíc ozvěnovým strojem za oltářem; pro velkou nákladnost bylo však od tohoto návrhu od začátku upuštěno.

Když tedy na podzim 1967 bylo již jasné, že starý stroj zůstane zachován, bylo možno přikročit k rekonstrukci varhan i kůru.

V říjnu t.r. byla učiněna objednávka firmě Igra v Praze.

Z hlediska využití prostoru na kůru dbal architekt Čermák úzkostlivě toho, aby těleso varhan zaujalo jen malé technicky nutné místo, a tím byla na kůru vyšetřena dostatečná prostora pro sbor a hudebníky eventuelně pro lid. Proto byly varhany rozděleny do dvou částí „věží“ umístěných v zadních stěnách kůru do rohů a prostor před nimi byl vyplněn třemi řadami lavic tak, aby ze všech bylo vidět na hlavní oltář. Zařízení sedadel, pódia a soklů varhan ujalo se převzít do výroby naše družstvo Bezkyd.“

 

 

 

Dne 20. dubna roku 1969 pak proběhla kolaudace varhan.

Kolaudační zpráva zní takto:

„Stylová čistota nástroje je významnou vlastností, kterou jsou tyto varhany poučným příkladem pro období práce. Posuzované technické provedení plně využilo zkušeností mezinárodně ověřených a jest významným úspěchem v oblasti našeho soudobého varhanářství.

Dr. Vachulka farníkům zahrál na varhany jednak dopoledne 20/4 při každé mši svaté, jednak odpoledne při Te Deum a svátostném požehnání, takže se mohli přesvědčit, že mají nástroj opravdu hodný mistrovské hry.

Tak se skončilo dílo, na němž se pracovalo s nemalou námahou po dobu dvou let, ale jemuž předcházelo více než 20 let úvah, příprav, opuštěných plánů – až se nakonec podařilo. Jedině bohatý materiál farního archivu může poskytnout alespoň trochu představu o tom, kolik to stálo nejen peněžních obětí farníků, ale skoro nadlidského úsilí v překonávání překážek lidských i časových a vypětí nervů hlavních pracovníků na tomto díle. Za úspěšné skončení Deo gratius!

Varhany! Boží nástroj, jehož zvuky plní prostory našich chrámů, berou sebou duše a hlasy věřících, a snad předávají přes klenbu chrámovou výš. Dovedou se sotva slyšitelně modlit, dovedou jásat, dovedou velebně znět, dovedou svou vážností překrývat a svou silou vládnout, dovedou sblížit s děním na oltáři, spojí hlasy přítomných, stmelí je, sdruží a nabídnou Bohu.

Hudební mistři vtělili své hudební vize, varhaníci hladí svými prsty nástroj, na němž slouží a zpívají Bohu.

Chudičké varhany ustoupily a uvolnily prostor pro velkolepé moderní. Ať jsou k oslavě Boží, k útěše, radosti, povznešení věřících!“

 

V roce 1983 byla provedena další generální oprava varhan. Opravu provedli pracovníci podniku „Organa“ z Kutné Hory.

V průběhu prázdnin roku 1998 byla za výhodných podmínek provedena zatím poslední oprava varhan (p.Tlašek z Huslenek).

 

Současné varhanice paní Jany Tkadlečkové-Bařákové jsem se zeptala, jak jsou na tom naše varhany nyní?

Potřebují pořádnou generální opravu. Potřebovaly by seřídit, vyměnit nějaké součástky, které umožňují funkci mechaniky. Ale jde o to, že pokud se plánují větší opravy v kostele, oprava stropu, věže, tak to nemá valný význam. Pokud by se s věží něco dělalo, píšťaly by se pravděpodobně musely rozebrat a dočasně někde uložit. Jsou to vše prašné práce a ty by je mohly poškodit.

Od kdy děláš varhaníka?

Oficiálně jsem varhaníka začala dělat v roce 1994, předtím jsem dělala pomocného varhaníka. P. Poles mne asi v roce 1986 požádal, abych dělala pomocného varhaníka.

 

 

 

Kdo tě zastupoval v době mateřské a kdo tě příležitostně zastupuje nyní?

Poprvé v době po narození dítěte mne zastupovala Pavla Mikešová-Křenková, pak mne zastupovala Jana Vítková a naposledy pan Pavel Krystyník. Jinak mne příležitostně zastupuje pan Krystyník, občas Jana Vítková, Martina Havlová tady párkrát také byla. Vždy se po dohodě našel někdo, kdo měl čas.

Je náročné být varhaníkem a stíháš vnímat bohoslužbu?

Varhaník je při mši zaměstnaný, musí si umět vše organizovat, myslet na to, co kdy bude hrát. Dbát na to, aby spoluutvářel duchovní prostředí. Ale pro mne není rozdíl, jestli jsem na mši a hraji, nebo jsem na mši a nehraji.

Máš pět dětí. Jak jsi to časově zvládala po narození dětí?

Tak nějak mi to nepřišlo, v době, když jsem nehrála, tak jsem s kočárkem do kostela stejně šla. Starší děti mi pomáhají s hlídáním.

Vychováváte děti, aby měli vztah k hudbě?

Snažíme se, nechávám rozhodnutí na nich. Čekám, až dospějí do určitého věku, aby se mohly rozhodnout sami.

Chodíš cvičit na varhany?

Ano, určitě před svátky a slavnostmi.

 

Před Janou Bařákovou službu varhaníka vykonával Vladimír Orság (*1943).

A toto jsou jeho vzpomínky:

 

Začal jsem úředně hrát od 1. ledna 1960 a hrál jsem do února 1994. Předtím jsem hrával asi od sedmé, osmé třídy. Pan Lysek začal být nemocný a bylo třeba ho zastupovat.

Doma jsme měli harmonium, tam jsem cvičil, bylo už strašně prožrané červotoči a chtěl jsem ho dát opravit, ale když jsem byl na vojně, rodiče mi koupili nové harmonium. Stále tam v té chalupě po rodičích je. Přestal jsem hrát po smrti P. Polese kvůli změnám poměrů ve farnosti. Po hraní se mi ani nestýská, doma jsem si rád ještě často zahrál. V době vojny (základní vojenské služby) v letech 1962-1964 a v případě potřeby mne zastupoval Pavel Krystyník (*1940). Funkce varhaníka byla placená, děcka při opravách chalupy po staříčkoch přišly na moje výplatní lístky, měl jsem kolem roku 1980 225 korun měsíčně. Potom jsem bral už o něco víc a také jsem později chodil každé ráno natahovat hodiny.

 

Kolik bylo mší v 70. letech?

Ráno byla mše každý den, první pátek v měsíci byla ještě večerní, v neděli byli tři mše. V sobotu byla ranní mše, a pak P.Poles přidal večerní mši s nedění platností a mezitím bylo daleko víc svateb než teď. Sňatků 30 až 50 a pohřbů také do padesáti.

Jak jste to skloubil se svým zaměstnáním?

No, někdy dost těžko. Nejhorší byly pohřby a také svatby o pracovních sobotách.

 

 

 

Víte kdo vykonával službu varhaníka před vámi?

Lysek Antonín ( *12.6.1890, †24.11.1961) pocházel od Těšína, když Hitler zabral pohraničí, přišel do vnitrozemí na Hrozenkov. Bydlel u nás doma, otec dělal starostu a on za ním přišel, jestli neví o nějakém ubytování. Nikde tehdy nebylo místo, a tak ho vzal k nám.

A před ním dlouhé roky, asi od roku 1925-1930 až do své smrti Cyril Vašek( *21.4.1893, †17.6.1954) bydlel pod Korábkem - Ve dvoroch, povoláním byl zedník. (Mimochodem - dělal zídku na hřbitově a celé kamenné oplocení fary.) Pomáhal mu ředitel základní školy pan Tajzler, ale křestní jméno už si nepamatuji.

Varhany a varhaníci v Karolince

 

 

 

V době vysvěcení kostela 12. července 1997 v kostele ještě varhany nebyly. Při slavnostní bohoslužbě se proto hrálo na kytary a malé elektrické varhany. Koncem roku 1997 byly zakoupeny varhany JUBILATE 232, nástroj italské výroby, dvojmanuálový s 38 rejstříky a možností transpozice v rozsahu kvarty. V prvních letech se v karolinském kostele ve hře na varhany střídaly Jana Vítková (*1977), Jitka Kašparová, Hana Jochcová roz. Švachová a Martina Havlová (*1980). Dvě z těchto varhanic změnily bydliště a proto v současné době hrají pouze Martina Havlová a Hana Jochcová a příležitostně od roku 2005 také Bedřich Dohnal, který se velice ochotně na tento nástroj naučil hrát, ačkoliv dříve hrál pouze na kytaru. Žalmy s varhanami zpívá vždy varhaník.

 

 

Hrozenkovská schola

Na začátky hrozenkovské scholy vzpomíná paní Anastázie Koňaříková-Mecová (*1959), dcera Františka Koňaříka, kostelníka z N. Hrozenkova.

 

Biřmování v naší farnosti bylo stanoveno na červen roku 1974. Jedním z požadavků před touto slavností bylo založení scholy ve farností. Pan farář P.Augustin Spurný požádal mého bratra Tomáše Koňaříka, tehdejšího studenta teologické fakulty, aby pomohl při založení scholy, neboť mládež ve farnosti znal. Poněvadž však nikdo z farníků neměl zkušenosti s vedením, poprosil bratr Tomáš slečnu Jaromíru Zbrankovou , která vedla vsetínskou scholu, aby do Hrozenkova jednou týdně dojížděla a nacvičovala ordinárium P. Olejníka. Pravděpodobně na jaře roku 1974 se začíná scházet skupinka čtyř až šesti děvčat ve věku 12 - 16 let. Pan varhaník Vladimír Orság a slečna Mirka to s námi nezkušenými neměli lehké, často jsme se sešly pouze dvě děvčata. Zpívali jsme v neděli a to pouze Olejníkovo ordinárium, občas se nám podařilo nacvičit žalm. Úžasné však bylo navázání kontaktů s okolními scholami, komunistický režim tomu však nebyl nakloněn. Při biřmování jsem nezpívali, protože jsem sami byli biřmovanci. Zpívala jiná schola z okolí.Postupně jsme začali zvát mezi sebe i menší děvčata a kluky, asi tak od třetí třídy, ale i mladší.Těchto dětí se scházelo poměrně dost (asi 7-10 ) a chodily docela pravidelně na schůzky. Mirka Zbranková mi během následujícího jara svěřila vedení těchto dětí. Schůzky spočívaly nejen ve zpívání (cvičili jsme i rytmické písně), ale i v modlitbě, chození do přírody, hraní dětských her.Velký problém spočíval v tom, že jsem v hudbě neměla žádné vzdělání, měla jsem však tak velkou odvahu a brnkala na kytaru. Nejednou jsme odcházeli po mši svaté zklamaní z neúspěchu. Teprve časem dorůstaly děti hrající na hudební nástroje. Takto jsem to dovedla do roku 1979, kdy jsem se po maturitě vdala a následovala svého manžela. Schola úspěšně fungovala dál.

 

Další vedoucí scholy Marie Jochcová-Dernerová (*1968) na ni vzpomíná takto:

S rodiči jsem v kostele sedávali nahoře na kůru hned za scholou, brzy mě vzali na zpívání ordinária mezi sebe. Vznikla malá schola, kterou vedla Stázička Koňaříková-Mecová; do ní jsem coby nejmladší chodila taky já.

Po svatbě Stázičky (1979) se scholy ujala Dana Orságová, sestra nynějšího kněze P.Jirky Orsága. Danka pak začala studovat v Brně a nastoupila jsem já. Tehdy jsem byla ještě na základní škole! V té době jsme se scházeli na faře. Velká schola vlastně v té době už nebyla, protože se všichni postupně rozjeli na studia, popř. vdaly, oženili… Zpívali jsme při mši pravidelně ordinária, popř. někdy i něco víc.

Ve schole v té době byly děti od nejmenších až po mé vrstevnice, které mi s vedením velmi pomáhaly.

V době, když jsem byla střední škole, nás oslovila Eva Podešvová, zda bychom se my starší ze scholy nechtěli scházet na biblické hodiny. P. Poles nám to umožnil, a tak jsme zažívali krásné chvíle nad otevřeným Písmem, scházelo se nás asi 5. Později jsem se seznámila s Veronikou Křenkovou z Halenkova. S tou jsme pak společně organizovali s halenkovskou a hrozenkovskou scholou různé akce, výlety i letní tábory. A pak vše skončilo mou svatbou v říjnu roku 1989, kdy jsem odešla za svým mužem do Třebechovic pod Orebem.

 

Nějaký čas scholu vedl i Maruščin bratr Tomáš Jochec, ale postupně vedení scholy po Marušce Dernerové přebrala teprve dvanáctiletá Jana Vítková (*1977) z Karolinky. Za P. Michala Pořízka v roce 1996 Jana Vítková vedla jak scholu, tak scholičku. Schola se ale brzy rozpadla a její místo hned obsadila mladší generace ze scholičky. Janě Vítkové pomáhala s vedením Markéta Koňaříková – Špalková (*1977) z Vranče, hlavně po stránce organizační.

Připravovala různé hry, výlety a tábory. V té době svého vrcholu dosáhla schola asi roku 1999/2000, kdy čítala přes 10 členů a jezdila na nejrůznější akce - za P. Michalem Pořízkem do Vlčkova, P. Petrem Dujkou do Polešovic, na chaloupky a s P. Michalem Šeligou na Slovensko. V té době zpívala čtyřhlasé spirituály a byla nerozdělitelnou partou.

Od roku 2002 měla Jana Vítková stále méně času, souviselo to se změnou jejího trvalého pobytu, a Markéta Koňaříková založila v Novém Hrozenkově skautský oddíl. V té době se zdálo, že se schola rozpadne, ale snažila se v menším seskupení udržet a zpívala každou neděli. Vedení scholy se ujala Jitka Haferníková (*1987). Od roku 2004 se schola skládala z dvou sesterských dvojic Barbory a Štěpánky Jochcových (z N. Hrozenkova-střed) a Jitky a Dany Haferníkových (z Vranče). Při větších příležitostech pomáhaly ještě sestry Barabášovy, Jana Kopřivová a Kristýna Orságová.

Od roku 2002 se postupně začala dávat dohromady scholička, v kostele začala zpívat asi od roku 2005. V roce 2008 scholička čítala průměrně 7 členek (ve věku 1.-7. třída), zpívala každou neděli na dětských mších svatých, vystupovala na Dni matek a zúčastnila se soutěže schol v Brumově-Bylnici.

Ve školním roce 2008/2009 kdy Jitka Haferníková odjela studovat do zahraničí se vedení scholičky ujímají rodiče malých dětí Jitka Koňaříková a Tomáš Jochec, kteří také scholičku doprovází na kytaru a basu.

 

V roce 2009 dochází k omlazení a postupnému nárůstu počtu členů scholičky, které pokračuje na jaře a na podzim roku 2010. V květnu 2010 také přichází do scholičky první kluk a další se připojují po letních prázdninách (Od roku 1997 dosud neměla scholička ve svých řadách chlapce.).

Na podzim roku 2010 má scholička celkem již 19 členů. Navštěvují ji 4 předškoláci, 6 dětí 1. stupně ZŠ, 4 děti 2. stupně ZŠ a nepravidelně 5 středoškoláků či vysokoškoláků (včetně vedoucí). Scholička se schází k pravidelným zkouškám každý týden v pátek od 15.30 asi do 17 hod na faře a před každou dětskou nedělní mší svatou, kterou doprovází svým zpěvem. Několikrát během roku zpívá na svatebních obřadech a na křtinách, o Vánocích vystupuje s pásmem vánočních koled, v půstu vede křížovou cestu. Účastní se také farních výletů a děkanátních poutí. Vedle činností při řimskokatolickém kostele se každoročně zapojuje do kulturního programu při příležitosti Dne matek. Členové scholičky příležitostně těší svým zpěvem nemocné v Charitě Svaté rodiny Nový Hrozenkov a v lednu oblékají roucha mudrců a stávají se z nich dobrovolníci Tříkrálovské sbírky. Každým rokem jezdí na přehlídku schol Hradní tóny do Brumova-Bylnice, vyjíždí na víkendové a prázdninové chatičky.

Karolinská schola

Karolinská Schola vznikla v roce 1997 a její první vystoupení bylo při příležitosti svěcení kostela Panny Marie Karelské. Počet členů se během let měnil, vždy se to však pohybovalo v rozmezí 7-15 zpěváků. Zpočátku scholu vedla ředitelka Základní umělecké školy paní Martina Havlová, poté štafetu převzala její dcera Martina Havlová ml. V současné době má schola 8 členů. Z dospělých jsou to: Hana Fiantová, Renata Kaštánková, Katka Orságová, Bedřich Dohnal, Petra Maňáková, Martina Havlová ml. A z dětí jsou to Zlatka Fiantová a Barbora ????. Příležitostně se připojují i další. Schola zpívá pravidelně 1x měsíčně při nedělní mši svaté, dále pořádá vánoční, postní a velikonoční vystoupení, spolupracuje při programu Dnů Bible (od roku 2004) a červnové soutěži pro děti Po stopách českých světců. Tradicí se již stala podzimní mše svatá se zpěvy z Taizé a každoroční doprovázení vánoční a velikonoční mše. Nástroje používané ve Schole kytara, flétna zobcová, flétna příčná, housle, kontrabas, bicí nástroje. Zkoušky bývají pravidelně každý čtvrte po mši svaté asi v 18,45 hod. Jsou srdečně zváni všichni, kteří rádi zpívají bez omezení věku.

 

Nesmím opomenout zmínit již zaniknuvší hrozenkovský chrámový pěvecký sbor, který v posledních letech vedl pan František Kazmíř (asi 1982-1991)a po něm vedení převzala paní  Blanka Střelecká a Jana Bařáková a naše dechovky, které vždy velice zpestří slavnostní bohoslužby a jejich hudební doprovod je nedílnou součástí pohřbů, ale to jsou samostatné kapitoly a o těch snad až někdy příště.

Pro potřeby farnosti zpracovala v červnu 2008 a aktualizuje Ingrid Petřeková

 

Co rodokmen dokazuje o kostelničení v Novém Hrozenkově

 

 

Dne 30. května 1784 byl vyhlášen Nový Hrozenkov jako samostatná farnost. Při sčítání lidu v roce 1791 bylo v Novém Hrozenkově 358 domů a 2762 obyvatel.

Již nikdo si nevzpomene na jména prvních kostelníků, kteří ve farnosti Nový Hrozenkov vykonávali tuto službu. Kostelníci byli v minulosti vždy pečlivě vybíráni z řad bezúhonných občanů a voleni zástupci farnosti.

 

Prvním kostelníkem, kterého se podařilo zjistit byl Jan Orság (†2.1.1852), domkař, kostelník z č.p.228. Po něm kostelničení převzal jeho zeť, manžel dcery Františky, Josef Valíček (*3.5.1852, †16.1.1917) – rolník, kostelník (zvaný Prám-prám).

 

 


uprostřed Josef Valíček, vzadu ve vojenském jeho syn František Valíček

 

Toto o svém staříčkovi L.P.1994 zapsala paní Anastázie Mecová:

„Tož to vám bylo tak. Roku 1852 sa narodil sedlákovi Martinu  Valíčkovi syn Josef. Bývali hneď za farú v dřevěnej chalupě aj s velikú stodolú. Jozífek vyrost v pěkného a veselého ogara. Gdyž přišla řeč na něco moc důležitého, to dycky dával před větu výraz „no, prám-prám“. Do kostela měl, coby kameněm dohodil, tož sa stal kostelníkem. Žil spokojeně se svojú manželkú aj děcky. Brzo přišly aj vnůčata, a ty ho oslovovaly staříček Prám-prám. Gdyž měl staříček Prám-prám 56 roků, stavjala sa dráha ze Vsetína do Karlovic. No a co sa nestalo! Přišli ti stavitelé za staříčkem a na plánoch mu ukazajú, že koleje povedů zrovna přes jeho stodolu. Staříček se zamyslel a povídá: „No, prám-prám, a to budu pokaždej, gdyž pojede vlak chodiť otvírať vrata?“ Aj v takovej vážnej chvíli uměli šprýmovať! A tak byla zbůraná ne enem stodola, ale aj jeho chalupa…Tož takového veselého staříčka sem měla.“

Za jeho kostelničení měl Nový Hrozenkov, dle sčítání lidu z roku 1890, 4251 obyvatel a 592 domů. Římskokatolického vyznání bylo 4154 obyvatel (6 evang,aug.vyzn., 2 evang.helv.vyzn., 89 židů).

Po jeho smrti kostelničení převzal jeho syn František Valíček (*13.1. 1886, †11.6.1953), rolník, kostelník, otec 5 dětí. Ještě za života svého otce přebíral některé povinnosti kostelníka. Kostelníkem byl do roku 1941, kdy byl stižen mrtvicí.

 

 


cesta od posledního pomazání František Valíček s kanovníkem P.Odstrčilem

 

Před válkou kostelníci nebyli placení, například pan František Valíček měl hospodářství. Na přilepšenou vždy na Štěpána obcházeli domy ve farnosti a dostávali „po koledě“. Po válce je služba kostelníka již „placená“, kostelníci dostávají pravidelně každý měsíc něco málo na přilepšenou.

V době II. světové války převzal službu 1. ledna 1942 zeť Františka Valíčka Josef Baroš (*12.4.1906, †18.8.1971) manžel dcery Anastázie. Tuto úlohu plně zastával až do roku 1958, kdy mu komunisty nebylo umožněno dále kostelničit. V této době byly všelijaké pokusy komunistů vytlačit víru z mysli a srdcí lidí. Proto se také spolu se svou manželkou a 4 dětmi na prosbu faráře P.Augustina Spurného (farářem v Novém Hrozenkově od 1.12.1940 do roku 1976) na krátký čas nastěhoval na faru, aby mu byl oporou.

 

 

Josef Baroš
první svaté přijímání syna Františka Baroše (nyní v kněžské službě) rok 1960

 

Pan Josef Baroš byl od roku 1958 zaměstnán ve Zbrojovce jako kuchař a službu kostelníka vykonával pouze o sobotách a nedělích. Ve všedních dnech se služby ujal Jan Šarman s několika ministranty. Pan Jan Šarman (*28.6.1945) pochází z Horňanska, v té době pracoval v zemědělství. Z ministrantů musíme jmenovat Tomáše (nyní v kněžské službě ve farnosti Římov), Františka a Jana Koňaříkovy, varhaníkem byl Vladimír Orság. Tito, v té době opravdu mladí chlapci, se snažili ulehčit komunisty velmi ztíženou kněžskou službu P. Augustinu Spurnému. Tímto způsobem se kostelničilo celkem 8 let až do roku 1966. V tomto roce Josef Baroš mohl odejít ze Zbrojovky do důchodu a plně se vrátit do služby kostelníka, kterou vykonával až do své smrti. Ve farní kronice stojí:

„18.8. náhle zemřel ve věku 65 let zasloužilý kostelník Josef Baroš, který skoro 30 let (1.1. 1942-18.8.1971) stál ve službě našeho kostela. Celá farnost upřímně želí jeho odchodu.“

 

 

 

společná foto rodiny Jochcovi rok 1972
druhý zprava kostelník Vincenc Jochec

 

I přes svůj ne právě dobrý zdravotní stav se ochotně a obětavě kostelničení ujímá pan Vincenc Jochec Rákoš (*5.11.1895, †20.1.1976), otec 9 dětí, který než nastoupil do důchodu pracoval jako vedoucí obchodu se smíšeným zbožím, dříve tento obchod vlastnil. Roku 1973 kostelničení předává panu Františku Koňaříkovi z Horňanska č.p.615, který nastupuje do důchodu a tak může a chce s radostí zastávat funkci kostelníka. František Koňařík (*12.2.1915, †8.dubna 2003) je opět zeťem Františka Valíčka (kostelníkem1917-1941) a otcem 12 dětí. S velkou obětavostí a plným nasazením zastává nejen tuto službu, ale jako klempíř vypomáhá při opravách věže a střechy kostela. Na jeho pracovitost, příkladnost a stálý úsměv se rozpomene určitě většina z vás, kteří jste náš chrám navštěvovali. Kostelníkem byl plných 20 let až do smrti P. Františka Polese. I přes svůj již pokročilý věk nebyl snadno zastupitelný. Po smrti P. Františka Polese opouští funkci kostelníka začátkem roku 1994.

Dá se říci, že kostelničení, vyjma 3 let (Vincenc Jochec), zůstávalo v jedné rodině asi 150 let. Nevíme totiž, kdy se stal Jan Orság kostelníkem.

 

A co patřilo ke službě kostelníka?

K práci kostelníka stále patří příprava na mši svatou (chystání obětního stolu, čištění kalichů, svícnů…); čtení při mši svaté; odemykání a zamykání kostela.

Dnes již mezi práci kostelníka nepatří například ruční zvonění na zvony. Do roku 1960, kdy byly pořízeny nové 3 zvony (Sv.Jan, Panna Maria a Sv.Cyrila a Metoděj) bylo současně pořízeno vyzvánění na elektrický pohon. Pravidelně se zvonívalo 3x denně Anděl Páně ( ráno v 6 hod, v poledne a večer v 6 hod), před mší sv. (v neděli bývaly 3 mše svaté a ve 14 hodin požehnání). V měsíci květnu bývaly každý den májové pobožnosti v 7 hodin večer a o adventu každý den ráno rorátní mše. Samozřejmě se také zvonívalo při svatbách, pohřbech, umíráčkem…

Do zakoupení nových hodin na elektrický pohon na věži v roce 1984 se musely pravidelně hodiny natahovat a čistit.

Kromě chystání hlavního oltáře na mši byly do roku 1971 byly ještě v kostele dva boční oltáře, které bylo třeba také nachystat.

Dříve také kostelníci vybírali „do zvonečku“. Peníze se házely do látkového pytlíku uvázaného na konci bidla (tyče). Dole na pytlíku byl přišit zvoneček, který po každém vhození větší mince zacinkal. Vybírali také ofěru (příspěvek na kostel) při svatbách, pohřbech…

Kostelníci pomáhali při malování kostela, opravách střechy a různých stavebních a interiérových úpravách.

Velice náročná byla příprava svátků a výzdoba kostela, kdy byly někdy kostelníci na vše sami. V zimě chodili brzy ráno odhazovat sníh kolem kostela a fary. Kostelníkům vždy pomáhala jejich rodina a především za dob komunismu výrazně pomáhali starší ministranti. Při nedělní bohoslužbě bývalo za P.Polese i 15 ministrantů, tak jak to známe ze současné doby. Po smrti P.Polese ministrantů výrazně ubylo.

 

Po smrti P.Polese nastává období, kdy se kostelníci střídají. Na tři a půl roku (od 12. ledna 1994 do 13. července 1997) se stává kostelníkem pan Josef Orság (*30.1.1936) pocházející z Horňanska. V té době již důchodce, který však celý život pracoval v zemědělství a jako dělník. Svou službu opouští po vysvěcení kostela Panny Marie Karmelské v Karolince . Na žádost tehdejšího duchovního správce P. Michala Pořízka nastupuje službu pan Pavel Valigura, který tuto službu ukončuje na začátku adventu roku 2002. Tedy ji zastával více než pět let.¨

 

 


první zprava Pavel Valigura, oslava Božího Těla, rok 2005

 

 

Jako první, který kostelnickou službu již nevykonává sám, ale má „parťáka“, se stává kostelníkem pan Hynek Orság (*17.5. 1974). Jelikož je zaměstnán a v té době přebírá doma hospodářství, nemůže se službě plně věnovat sám a po dohodě s P. Jozefem Strečkou se domlouvá na střídání s tehdejším pastoračním asistentem Dariem Čaršem (nyní v kněžské službě na misiích v Bolívii). Předpokládalo se, že bude sloužit jen dočasně, než se najde stálý kostelník, ale vytrval dodnes. Pan Hynek Orság se kromě kostelničení věnuje službě akolytátu (pomáhá knězi v liturgické činnosti – podává sv. přijímání, ukládá Nejsvětější svátost do svatostánku apod.).

Tato střídavá služba pokračuje i dále, když v září 2003 vystřídal Daria Čarše bohoslovec Marek Poláčik (v říjnu tohoto roku podstoupí jáhenské svěcení).

Po příchodu nového pastoračního asistenta br. Jána Mojše v září 2004 nastává změna. Br. Ján nevyučuje náboženství ve škole a o to více se tedy může věnovat kostelničení, v té době již tuto činnost vykonával z 85%. Br.Ján zde měl zůstat dva roky, je však odvolán do Říma a tak ho v únoru 2006 střídá br. Jozef Marko (*1965). Br. Jozef již v podstatě přebírá celou službu kostelníka a Hynek Orság jen dle svých slov chodí zvonit umíráčkem a pomáhá při nedělních mších.

 

 


Br. Ján Mojš, SVD

 

Hynek Orság


Br. Jozef Marko, SVD

 

Hynek Orság mi řekl v červnu roku 2006 toto:

Chci především poděkovat všem, kdo chodí ve skupinkách uklízet kostel a také ho chodí zdobit. Jsou to vždy jedni a ti stejní lidé a je jich jen pár. Kdyby nebylo jich, nebyl by kostel připravený na svátky. Další velkou kostelnickou bolestí je zimní období. Zimy bývají v tomto kraji náročné, padá hodně sněhu a když potom spadne ze střechy, je ho třikrát tolik. Ani dva kostelníci ho nestíhají odklízet, zvláště když jeden odklízí sníh doma a druhý kolem fary. Občas se najde nějaký dobrovolník, či někdo z uklízecí skupinky, ale když se sníh včas neodklidí, tak ztvrdne a pomůže jen technika, která pravidelně jezdí z obce. Kolem zdi kostela však sníh zůstává a kostel vlhne. Je nutné zvláště v tomto období volat po dobrovolnících, vždyť do kostela nechodí jen pár lidí.

Letos na podzim ukončím z rodinných důvodů svoji kostelnickou službu. Bylo by dobré, kdyby byli 3 kostelníci najednou, protože z praxe vím, že se musíme vzájemně zaskakovat třeba v době nemoci, dovolených, návštěv atd.

Chci vzkázat všem, ať se této služby nebojí. Sám Ježíš nám všem říká: „Nebojte se, neboť já jsem s vámi až do skonání světa.“

 

Na podzim roku 2006 se pan Hynek Orság odstěhoval z Nového Hrozenkova a po jeho odchodu kostelnickou službu přebrali bratři veristé, kterým v mnoha věcech vypomáhá sestra Hynka Orsága slečna Marta Orságová, která sama sebe nazývá „půlkostelnicí“. Br. Jozef Marko, SVD je po složení svých věčných slibů v září roku 2007 povolán k službě do severních Čech a tak službu kostelníka v podstatě vykonává „půlkostelnice“ společně s kněžími sloužícími ve farnosti.

 

 

Musím ještě upozornit na jednu skutečnost. Z Nového Hrozenkova jsou v současnosti v kněžské službě 4 rodáci, z čehož tři jsou synové bývalých kostelníků:

P. Tomáš Koňařík OCr., o.18.12.1976, syn Františka Koňaříka (kostelníkem1973-1994)6 z 12 dětí

P. František Baroš, o.23. června 1979, syn kostelníka Josefa Baroše (kostelníkem 1942-1971)

P. Jiří Orság, o.30.června 1990 syn Josefa Orsága (kostelníkem od 12. ledna 1994 do 13. července 1997)

 

 

Kostel Panny Marie Karmelské v Karolince

 

„V sobotu 12.července 1997 konečně nadešel den svěcení nového kostela. Bylo krásné počasí plné sluníčka a radosti. V obci se shromáždila spousta lidí z Karolinky, Nového Hrozenkova, blízkého i vzdáleného okolí. Přijeli i přes dopravní potíže spojené s povodněmi oslavit tuto velkou událost.“

 

Čím více se blížilo vysvěcení nového kostela, nadšení lidí ochabovalo. Tak se naplnila slova P. Studeného: „Není ani tak těžké kostel postavit, jak jej potom naplnit a udržovat“.

Výběrové řízení na službu kostelníka se nekonalo, protože se nikdo nepřihlásil. Bylo tedy osloveno několik farníků, zda by se ujali kostelnické služby, ale všichni uvedli mnoho důvodů, které jim bránily tuto službu vykonávat. Nezbývalo nic jiného, než do této služby zapojit více lidí.

Služby kostelníků se v novém kostele ujímá Václav Švach a Jan Vítek. Pan Václav Švach (*14.10.1939 v Halenkově) je nyní důchodce, který se popral se zákeřnou nemocí a podstoupil operaci. 40 let pracoval u stavebního závodu Státních lesů Krnov jako technik. Jeho praxe a znalosti velice pomohly v době výstavby kostela. Nyní žije v Karolince v rod.domku, má dvě děti a 9 vnoučat. Pan Jan Vítek (*10. 12. 1951) je nyní v invalidním důchodu, ale dva roky pracuje jako školník. Předtím pracoval jako zámečník ve sklárnách na 12 hod směny (noční, denní, sobotní). Ve službě kostelníka je zastupuje také paní Ludmila Podešvová, která se jinak stará o vybavení a čistotu šatníku a komody.

 

Pan Švach mi řekl:

Kostelníci se starají nejen o otevření a zamykání kostela, přípravu potřebných věcí k bohoslužbě, ale nejvíce času stráví při přípravě svátků (Velikonoce, Vánoce, Boží tělo, rorátní mše svaté, pohřby, svatby, křty a také hromadné zájezdy).

Kostelníci také organizují a pomáhají při dodělávkách kostela. Jednalo se například o plynové topení, osvětlení, ozvučení, boční lavice, obložení stěn palubkami, vybavení zákristie a místnosti pod věží apod.

„Kostelničení není práce, ale služba náročná na čas, proto se musí konat s láskou a ne z donucení.“

 

 

Děkuji potomkům hrozenkovských kostelníků za přípravu podkladů a laskavé zapůjčení fotografiií, také děkuji bývalým i nynějším kostelníkům za pomoc a trpělivost.

 

V červnu 2006 a lednu 2009 zpracovala Ingrid Petřeková

 

Kamenný kříž před kostelem sv. Jana Křtitele v Novém Hrozenkově

 

 

 

 

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Zbudován: 1841

Obnoven: 1906

Znovu posvěcen: při sv. misii r. 1906

Současný stav: výborný

Zajímavosti:

11. července 1908 sloužil před kamenným křížem před kostelem mši svatou říšský poslanec a probošt Kroměřížský P. Antonín Cyril Stojan a posvětil prapor Panenské jednotě.

 

 

 

Dřevěný kříž misionářský

 

Původní dřevěný kříž misionářský

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Zbudován: 1897, průběžně obnovován

Nesl letopočty konání sv. misií ve farnosti.

Původní kříž byl umístěn u bočních vrat kostela od silnice, které byly zazděny. Tento kříž byl zbudován nákladem zdejší selky paní Orságové – Košutky.

 

Nový dřevěný misionářský kříž

Zbudován i vysvěcen: po svatých misiích v roce 2000

Stav objektu: výborný

 

Nový misionářský kříž je umístěn u hlavních vrat do kostela po jejich levé straně. O novém umístění kříže bylo rozhodnuto z důvodu toho, že boční vchod od silnice byl zazděn již před mnoha lety a nebyl využíván.Tento kříž byl postaven roku   vysvěcen   náklady . Jsou na něm uvedeny letopočty misií 1908, 1917, 1922, 1932, 1943 a 2000.

 

Dřevěný kříž na Čubově

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Zbudován: 1841

Posvěcen:

26.12.1841 byl na Čubově z povolení arcibiskupské konsistoře v Olomouci

ze dne 3.11.1841 č. 4040 posvěcen dřevěný kříž. Nemá žádného udržovacího fondu.

Stav objektu: dobrý

 

Zajímavosti:

Od dobrodinců složen na rozkaz knížecí arcibiskupské konsistoře z 13. června 1936 č. 9665 na udržování kříže obnos 100 Kč, který je vložen do Reiffeisenky.

 

 

 

 

 

Kamenný kříž na Čubově

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Stav objektu: dobrý

Zbudován: roku 1907

Posvěcen: v adventu roku 1907

Umístění: v zatáčce u hlavní silnice

Nápis:

Ejhle Beránek Boží

který snímá hříchy světa

1907

Zajímavosti:

Farář P. Antonín Procházka se v roce 1908 zúčastnil pouti v Římě a do farní kroniky zapsal: „Ubírajícího faráře na pouť doprovodili farníci až ke kamennému kříži na Čubově, před rokem postavenému, kdež jsem se s nimi rozloučil“. (FK str. 17)

„Ve středu před Božím Vstoupením, dne 16. května (1917), na svátek sv. Jana Nepomuckého jsme konali průvod do polí na Čubov ke kříži. Když jsme vycházeli z kostela, zvony nás pěkně doprovázely a my jsme neměli ani nejmenší tušení, že je to naposled. Zatím co jsme byli na průvodě, přišli tři nádeníci, poslaní z Kroměříže od tesaře Conkla, který byl vojenskou správou pověřen, aby zvony z kostelů zdejších sdělával a nechtěli ani čekati, až se vrátíme z průvodu, nýbrž  zvony odšroubovali, posadili na dřeva podloživše pod ně válce. Ten nejstarší nádeník kopl do zvonu a ten odvázán vyletěl z věže ven a zaryl se na půl metru hluboko do země, ale nerozbil se. Zatím stál veliký zástup lidu kolem věže, když se byli vrátili z průvodu…“ (FK str. 32)

 

 

 

 

 

Kamenný kříž Krystyníkův v Závodí

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Postaven: 1907

Posvěcen: není zaznamenáno

Stav objektu:  dobrý

Historie:

Kříž zbudoval majitel usedlosti pan Krystyník, jehož manželství nebylo obdařeno dětmi. Usedlost předal svému bratranci a jako prosbu o děti bratrance postavil kříž. K tomuto kříži se chodilo průvodem o prosebných dnech.

 

 

 

 

 

Kaplička v Závodí „U Šupáků“

 

Katastrální území Nový Hrozenkov

Postavena: není známo

Obnovena a znovu posvěcena: 1907

„20.10.1907 byla posvěcena obnovená kaplička u Šupáků a postavena do ní nová krásná soška Panny Marie s děťátkem (za 50 K), kterou z Chrámu Páně na nosítkách dívky z družiny tam nesly, průvod byl veliký, cestou se říkal radostný růženec, pěknou promluvu měl vldp. P. Jakub Vymazal“ (Farní kronika str. 15).

Kaplička byla naposled opravena počátkem devadesátých let minulého století. Zpevněna podezdívka a upraven celkový vzhled kapličky.

Stav objektu: výborný

 

 

 

 

 

Mariánská kaplička v Horňansku (na Korábku)

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Zbudována: není známo

Opravena a posvěcena: 1905

Stav objektu: dobrý

Historie:

Podle školní kroniky školy v Novém Hrozenkově v r. 1902  „v pondělí Svatodušní se žáci zúčastnili slavného průvodu a posvěcení sochy Panny Marie v kapličce „Na Korábku“.“  O prázdninách 7. července1998 byla vandalsky poškozena starobylá kaplička u silnice v Hořansku a soška Panny Marie pohozena do příkopy. (FK)

V květnu 1999 při první májové pobožnosti byla požehnána opravená socha Panny Marie v „kapličce“  v Hořansku, restaurovaná po vandalském poškození. (FK)

 

Legenda:

Za dávných časů vpadali do našich krajů Turci, Tataři i Kuruci. Plenili a pálili v celém kraji a odváděli mladé lidi do otroctví, z kterého se nikdy nikdo nevrátil… jednou pronikli Kuruci až na místa, kde je dnes naše obec Nový Hrozenkov a velmi zle tu řádili. Loupili, vypalovali chalupy, vraždili muže, ženy i děti. Některé mladé a zdravé lidi odvlékali pryč do otroctví. Jednomu Kurucovi se zalíbila mladá gazděna z našeho okolí a chtěl si ji odvléci do zajetí. Nedbal jejího pláče a už si ji přivazoval ke koni. Hospodyně ho zaprosila, aby si mohla vzít sebou na památku z domu nějakou věc, vzala si válek na prádlo. Pak už ji Kuruc posadil před sebe na koně a tryskem uháněl pryč. Gazděna najednou válek schválně upustila na zem a Kuruc musel, ač nerad, zastavit. Nic netušící se sehnul, aby jí pomohl na koně. Vtom ho praštila vší silou válkem do hlavy a milý Kuruc sletěl z koně – ani nehlesnul. Bylo po něm. Gazděna sedla na koně a úprkem uháněla domů. Na památku této události postavili Hrozenkovjané v Horňansku kapličku, která tam v sousedství dvou mohutných lip stojí dodnes. (podle brožurky „Tanečnica“, Al. Šmidák a kol. 1977).

 

Dřevěný kříž „Na Planisku“ dříve uváděn jako u Řeháků“

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Zbudován: není známo

Stav objektu: výborný

Historie:

První zmínka o obnovení kříže pochází z roku 1905, majiteli pozemku byl průběžně obnovován, naposled v roce 1991, kdy byl pořízen i nový obraz Krista. Kříž je umístěn na pozemku Josefa Leskovjana, který o údržbu kříže pečuje. Ke kříži se chodívalo procesím při prosebných dnech.

Důvod postavení kříže se nepodařilo v dostupných pramenech vypátrat, lze se však domnívat, že zde mohlo dojít k nějaké tragické události, poněvadž podle katastrálních map před rokem 1900 byl zde rozsáhlý brod  přes řeku Bečvu.

 

 

Kamenný kříž ve Vranči

 

Zbudován roku 1948

Posvěcen 29. srpna 1948

Stav objektu výborný

Nápis:

Na přední straně:

DOKONÁNO JEST

Na zadní straně:

KE CTI A CHVÁLE BOŽÍ

ZBUDOVALI OBČANÉ Z VRANČE

L 1948 P

Navrhl a zhotovil

J. Mlýnek kamenosochař Vsetín

 

O postavení kříže má zvláštní zásluhu zdejší bohoslovec III. ročníku Arcibiskupského kněžského semináře v Praze ctp. František Leskovjan z údolí Vranča.

Na společný fond křížů v N. Hrozenkově byl tehdy vložen obnos 1.000,-Kč u místní Reiffeisenky.

 

 

 

 

 

Kamenný kříž v Brodské

 

Katastrální území Nový Hrozenkov

Postaven: 1937, zakladatelka paní Knechtová z Olomouce

Posvěcena: 2. května 1937

Stav objektu: výborný

Nápis: Pochválen buď Ježíš Kristus

Věnováno ke cti a chvále Boží

1937

Stav objektu: výborný

Legenda:

Lidová pověst vypráví, že zde kdysi žil člověk, který v noci tajně posunoval hraniční kameny pozemků. Tuto činnost měl vykonávat i po své smrti. Vysvobození nastalo až byl zde postaven kříž.

 

 

 

 

 

Kaplička na rodinném domě č.66 na Čubově

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Postavena: 1953

Stav: výborný

V kapličce je soška Panny Marie.

Historie:

Majitelka domku paní Jiřina Kořenková uvedla, že kapličku zbudoval její otec na poděkování za záchranu jejího života. Událo se to tak, že když sváželi seno z pole v Babínku, spadla z vozu a vážně se poranila a uzdravila se na prosby k Panně Marii.

 

 

 

 

Kaplička „na hrušce“ v Horňansku

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Stav objektu: výborný

Historie:

Jedná se o dřevěnou kapličku zavěšenou na stromě u hlavní silnice se soškou Panny Marie.

Legenda vypráví, že kaplička zde visí od dob nájezdů Turků, nebo Tatarů na poděkování za záchranu mladé dívky. Při jednom z nájezdů unášel jeden z nájezdníků na koni mladou dívku, která se vlajícími vlasy zachytila o strom a tak se zachránila. (lidová pověst)

 

Kaplička u Klementů ve Vranči

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Stav objektu dobrý

Postavena: přesný rok není znám

Umístění: na hospodářské budově

Majitel objektu: ing. Klement Pavel, Nový Hrozenkov 360

Historie:

O vzniku kapličky je údajně záznam v rodinné kronice, kterou se však zatím nepodařilo mezi sourozenci majitele dostihnout. Podle ústního podání sestry majitele se na usedlost přiženil jejich předek Klement. Ten když onemocněl, slíbil P. Marii za uzdravení zbudovat kapličku. Slib splnil. Původní kaplička byla na zdi zavěšena (to bylo asi před rokem 1890). V roce 1939 byla zbudována kaplička cihlová, přizděná na hospodářské stavení. V období 2. světové války snad sloužila jako schránka pro spojky. Původní socha Panny Marie byla po neúspěšném pokusu o krádež v roce 1995 nahrazena novou a uložena do rodinných sbírek.

 

 

 

 

 

Památník padlým v 1. světové válce

 

Katastrální území: Nový Hrozenkov

Postaven: 1936

Posvěcen: 6. června 1936

Okolí památníku upraveno jako parčík.

Stav objektu: dobrý

Nápis: uvedena jména padlých vojáků v první světové válce z obce Nový Hrozenkov

 

 

Základní kámen na Javorníku

 

18. srpna 1935 byl položen základní  kámen pro cyrilometodějskou kapli na hřebeni Javorníků. Nachází se na hřebeni u značené červené turistické značky z Kohútky směrem na Makytu.

Iniciátorem byl P. Vladimír Čermák. který byl kaplanem v Novém Hrozenkově od roku 1932 do roku 1937, kdy byl z N. Hrozenkova přeložen do Vlachovic. Po vzniku protektorátu se zapojil do odbojové činnosti v organizaci Obrana národa. Po prozrazení byl roku 1941 zatčen a 7. října 1942 ve věku jedenačtyřiceti let umírá vyčerpán hladem a trýzněním v koncentračním táboře Dachau. Po tomto knězi s mimořádně všestranným nasazením na Hrozenkově zůstala ještě jedna hmotná památka. Zasadil se o výstavbu Lidového domu, který se měl stát základnou rozličných kulturních aktivit. Budova měla sloužit orelské jednotě k tělovýchovným i vzdělávacím účelům a jako zázemí pro ochotnické divadlo.Při jeho odchodu z Nového Hrozenkova zanechal po sobě tento podnik bez dluhů. Také zanechal výraznou stopu v duších a srdcích zdejších lidí. Svědčí o tom mimo jiné i to, že během jeho působení v Novém Hrozenkově bylo mnoho chlapců pokřtěno jménem Vladimír.

 

Po položení a posvěcení základního kamene v roce 1935 konali s P. Vladimírem Čermákem členové Omladiny poutě, při nichž nosili v čele obraz svatých Cyrila a Metoděje. V současné době je tento obraz v soukromé sbírce. Toto místo na Javorníkách bylo také častým cílem nedělních výletů mládeže.

 

Ke stavbě cyrilometodějskou kaple nedošlo a byl zde postaven dřevěný kříž vysoký asi ??? osvětlen elektrickými žárovkamis.  Tento kříž byl vidět z velké dálky ze všech stran. Kříž byl koncem války zapálen. Po válce v roce 1946 byl dřevěný kříž znovu postaven a 21. července téhož roku při slavnostní mši jej posvětil světící biskup Dr. Stanislav Zela. Bylo zde tehdy mnoho poutníků ze  Slovenska. Při této příležitosti byl posvěcen základní kámen na náhorní plošině na vrchu Stolečném pro plachtařské letiště. Stavba letiště se neuskutečnila.

 

Kříž rovněž shořel, zasažen bleskem.

Na místě zůstal základní kámen kaple s letopočtem

1935

C.M.

 

 

V současné době i s nakreslenou červenou a žlutou turistickou značkou a nápisem směr Nový Hrozenkov.

Do července roku 2007, kdy byly obnoveny poutě k tomuto místu zde zůstaly betonové patky i s ocelovými lany, které dříve upevňovali kříž.

 

 

 

 

První "Setkání lidí dobré vůle" na hřebeni Javorníků dne 5. července 2007. Již déle vznikala myšlenka obnovit poutě k základnímu kameni Cyrilometodějské kaple. V den výročí věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje se od roku 2007 pořádá pouť s procesím od chaty Kohútka k místu kde se nachází základní kámen CM kaple, kde je sloužena slavnostní bohoslužba. Po obědě pak pokračuje tato slavnost u chaty Kohútka folklorním odpolednem, kterého se zúčastní soubory z obou stran Javorníků. Na fotce je zachyceno procesí poutníků kteří přicestovali z obou stran Javorníků v prvním roce konání této poutě.

 

KAROLINKA

 

Dřevěný kříž na hřbitově

Karolinka dřevěný kříž s pozlaceným tělem Ježíše Krista na hřbitově

Takové počasí, jako bylo tohoto roku 2. listopadu 2006 (Vzpomínka na všechny věrné zemřelé) věru k dušičkové náladě jaksi nepatří, to by se hodilo spíše na Boží hod vánoční. Již ráno se z nebe začal snášet na zmrzlou zem sníh. V této metelici a fujavici se hrstka farníků sešla odpoledne na hřbitově v Karolince k odpolední pobožnosti. Letos byla tato pobožnost obzvláště slavnostní. Byl vysvěcen nový dřevěný kříž na hřbitově. Původní dřevěný kříž byl na hřbitově postaven při budování hřbitova cca v roce 1990. Tento kříž již značně zchátral a nepomohlo ani dodatečné oplechování. Tělo Ježíše Krista na nový kříž zakoupil P.Jaroslav Batóg, který je farářem ve Velkých Karlovicích. Pan Balcar z Karolinky pak daroval dřevo na kříž a pomohl při jeho zhotovení.

 

 

 

 

 

Kamenný kříž se sochami sv. Cyrila a Metoděje v Malé Stanovnici

 

Postaven roku: 1890

Majitel pozemku: Orságová Rozálie

Katastrální území: Karolinka, parcela č. 1462/1

Stav objektu: velmi špatný - sochy jsou značně zvětralé, drolí se, u jedné sochy schází ruka. Základy poměrně zachovalé.

Nápis na zadní straně:

Tento kříž zbudován od

manželů Josefa a

Roziny Orsáka

košuta z malé Stanovnice

čís. 213

na památku pro horlivé

křesťany k uctění a

zvelebení pěti ran

Krista Pána a

svatých apoštolů

CYRILA a METHODĚJE

patronů moravských

L.P. 1890

Zhotovil A. BECK v Kroměříži

 

Historie:

V záznamech se uvádí, že kříž má kapitál 850,- K, z čehož se i hrob zakladatelů Orságů Košutů má dle fundace opravovati. Podle sdělení pana Slavomíra Odsáta ze Stanovnice byl hrob zakladatelů na dlouhou dobu předplacen, takže do tohoto hrobu nebylo možno pohřbívat. Tentýž uvádí, že podle vyprávění starších příbuzných součásti kříže byly z Kroměříže do Stanovnice dopraveny na povoznických vozech třemi páry koní.

 

 

 

 

Železný kříž na kamenném podstavci

 

Katastrální území: Karolinka

Postaven: v roce 1890

Byl zbudován rovněž manžely Josefem a Rosinou Orsákovými Košuty.

Stav objektu: dobrý

Historie:

Kříž stál původně v dolní části Stanovnice, ale při stavbě vodní nádrže byl přemístěn nad přehradu a stojí nyní na pozemku pana Milana Jochce.

 

 

 

 

Boží muka ve Stanovnici Skaličí

 

Katastrální území: Karolinka

Postavena: 1949

Posvěcena: 2. října 1949

Stav objektu: výborný

Historie:

Byla zbudována farníky za Stanovnice Skaličí na poděkování za zvláštní ochranu při přechodu fronty přes toto území v roce 1945. Kazatelem byl P. Vojtěch Vrtílek, kaplan v Novém Hrozenkově, pak byla sloužena slavná mše svatá. Byla obětována i za bojovníky u Dukly, neboť tu neděli se tam konaly velké vzpomínkové slavnosti. U Boží muky je každoročně sloužena mše svatá za živé i zesnulé rodáky ze Stanovnice.

 

Kříž ve Stanovnici „U Petřeků“

 

Katastrální území: Karolinka

Postaven: 1990

Posvěcen: 8. září 1990

Světitel: P. František Poles - farář v Novém Hrozenkově

Majitel pozemku: František Petřek, Karolinka 620

Stav objektu: výborný

Historie:

Kříž zbudoval otec současného majitele pan Josef Petřek u příležitosti primice P. Jiřího Orsága (1990). Novokněz měl původně kříž posvětit, ale v určený den se na novém působišti nahromadilo více práce a proto se nemohl dostavit. Okolí kříže je upraveno jako odpočinkové místo určené k meditaci a případným pobožnostem (29. července 2007 zde byla sloužena mše a v blízkosti kříže probíhal farní den). Je zde dům, který pan Petřek pronajímá k rekreaci Charitě Olomouc.

 

Kříž a zvonice u Kalusů ve Stanovnici

 

Katastrální území: Karolinka

Stav objektu: výborný

Historie:

Kdy byla zvonice s křížem postavena se nepodařilo zjistit. Těsně vedle sebe stojící objekty jsou na pozemcích různých majitelů. V minulosti  tato lokalita patřila do obce Malé Karlovice a po zrušení připadla pod město Karolinka. U kříže a  kapličky se konaly podle pamětníků májové pobožnosti a jiná modlitební setkání, zvonilo se zde Anděl Páně. Při válečných událostech byly z kostela ve Velkých Karlovicích odebrány zvony a zvon z této zvoničky byl dán do farního kostela ve Velkých Karlovicích kam tato lokalita patřila.  Ve zvonici visí dřevěná imitace zvonu.

 

Kaplička u hlavní silnice

 

Katastrální území: Karolinka

Nachází se ve středu města v blízkosti hlavní silnice.

Stav objektu: velmi špatný

 

 

 

 

zpracoval: MVDr. František Kovář, Hovězí 15. května 2004

průběžně doplňuje a aktualizuje: Ingrid Petřeková

foto: Ingrid Petřeková a Hynek Rafaja

 

Prameny: Pamětní kniha farnosti Nový Hrozenkov

Kronika obce Nový Hrozenkov (archiv Vsetín)

Školní kronika Nový Hrozenkov (archiv Vsetín)

Publikace TANEČNICA, Šmidák a kol, 1978

Ústní podání občanů

 

Prosba: Je pravděpodobné, že se na katastrálním území Nový Hrozenkov a Karolinka nachází mnoho dalších kapliček a křížů, které se nepodařilo zmapovat. Prosíme proto o spolupráci a pokud o nějakém takovémto objektu víte kontaktujte nás buď písemně na adresu Farního úřadu, nebo e-mailem Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Děkujeme předem za spolupráci.