Co rodokmen dokazuje o kostelničení v Novém Hrozenkově

Dne 30. května 1784 byl vyhlášen Nový Hrozenkov jako samostatná farnost. Při sčítání lidu v roce 1791 bylo v Novém Hrozenkově 358 domů a 2762 obyvatel.

Již nikdo si nevzpomene na jména prvních kostelníků, kteří ve farnosti Nový Hrozenkov vykonávali tuto službu. Kostelníci byli v minulosti vždy pečlivě vybíráni z řad bezúhonných občanů a voleni zástupci farnosti.

Prvním kostelníkem, kterého se podařilo zjistit byl Jan Orság (†2.1.1852), domkař, kostelník z č.p.228. Po něm kostelničení převzal jeho zeť, manžel dcery Františky, Josef Valíček (*3.5.1852, †16.1.1917) – rolník, kostelník (zvaný Prám-prám).

uprostřed Josef Valíček, vzadu ve vojenském jeho syn František Valíček

Toto o svém staříčkovi L.P.1994 zapsala paní Anastázie Mecová:

„Tož to vám bylo tak. Roku 1852 sa narodil sedlákovi Martinu  Valíčkovi syn Josef. Bývali hneď za farú v dřevěnej chalupě aj s velikú stodolú. Jozífek vyrost v pěkného a veselého ogara. Gdyž přišla řeč na něco moc důležitého, to dycky dával před větu výraz „no, prám-prám“. Do kostela měl, coby kameněm dohodil, tož sa stal kostelníkem. Žil spokojeně se svojú manželkú aj děcky. Brzo přišly aj vnůčata, a ty ho oslovovaly staříček Prám-prám. Gdyž měl staříček Prám-prám 56 roků, stavjala sa dráha ze Vsetína do Karlovic. No a co sa nestalo! Přišli ti stavitelé za staříčkem a na plánoch mu ukazajú, že koleje povedů zrovna přes jeho stodolu. Staříček se zamyslel a povídá: „No, prám-prám, a to budu pokaždej, gdyž pojede vlak chodiť otvírať vrata?“ Aj v takovej vážnej chvíli uměli šprýmovať! A tak byla zbůraná ne enem stodola, ale aj jeho chalupa…Tož takového veselého staříčka sem měla.“

Za jeho kostelničení měl Nový Hrozenkov, dle sčítání lidu z roku 1890, 4251 obyvatel a 592 domů. Římskokatolického vyznání bylo 4154 obyvatel (6 evang,aug.vyzn., 2 evang.helv.vyzn., 89 židů).

Po jeho smrti kostelničení převzal jeho syn František Valíček (*13.1. 1886, †11.6.1953), rolník, kostelník, otec 5 dětí. Ještě za života svého otce přebíral některé povinnosti kostelníka. Kostelníkem byl do roku 1941, kdy byl stižen mrtvicí.

cesta od posledního pomazání František Valíček s kanovníkem P.Odstrčilem

Před válkou kostelníci nebyli placení, například pan František Valíček měl hospodářství. Na přilepšenou vždy na Štěpána obcházeli domy ve farnosti a dostávali „po koledě“. Po válce je služba kostelníka již „placená“, kostelníci dostávají pravidelně každý měsíc něco málo na přilepšenou.

V době II. světové války převzal službu 1. ledna 1942 zeť Františka Valíčka Josef Baroš (*12.4.1906, †18.8.1971) manžel dcery Anastázie. Tuto úlohu plně zastával až do roku 1958, kdy mu komunisty nebylo umožněno dále kostelničit. V této době byly všelijaké pokusy komunistů vytlačit víru z mysli a srdcí lidí. Proto se také spolu se svou manželkou a 4 dětmi na prosbu faráře P.Augustina Spurného (farářem v Novém Hrozenkově od 1.12.1940 do roku 1976) na krátký čas nastěhoval na faru, aby mu byl oporou.

Josef Baroš
první svaté přijímání syna Františka Baroše (nyní v kněžské službě) rok 1960

Pan Josef Baroš byl od roku 1958 zaměstnán ve Zbrojovce jako kuchař a službu kostelníka vykonával pouze o sobotách a nedělích. Ve všedních dnech se služby ujal Jan Šarman s několika ministranty. Pan Jan Šarman (*28.6.1945) pochází z Horňanska, v té době pracoval v zemědělství. Z ministrantů musíme jmenovat Tomáše (nyní v kněžské službě ve farnosti Římov), Františka a Jana Koňaříkovy, varhaníkem byl Vladimír Orság. Tito, v té době opravdu mladí chlapci, se snažili ulehčit komunisty velmi ztíženou kněžskou službu P. Augustinu Spurnému. Tímto způsobem se kostelničilo celkem 8 let až do roku 1966. V tomto roce Josef Baroš mohl odejít ze Zbrojovky do důchodu a plně se vrátit do služby kostelníka, kterou vykonával až do své smrti. Ve farní kronice stojí:

„18.8. náhle zemřel ve věku 65 let zasloužilý kostelník Josef Baroš, který skoro 30 let (1.1. 1942-18.8.1971) stál ve službě našeho kostela. Celá farnost upřímně želí jeho odchodu.“

společná foto rodiny Jochcovi rok 1972
druhý zprava kostelník Vincenc Jochec

I přes svůj ne právě dobrý zdravotní stav se ochotně a obětavě kostelničení ujímá pan Vincenc Jochec Rákoš (*5.11.1895, †20.1.1976), otec 9 dětí, který než nastoupil do důchodu pracoval jako vedoucí obchodu se smíšeným zbožím, dříve tento obchod vlastnil. Roku 1973 kostelničení předává panu Františku Koňaříkovi z Horňanska č.p.615, který nastupuje do důchodu a tak může a chce s radostí zastávat funkci kostelníka. František Koňařík (*12.2.1915, †8.dubna 2003) je opět zeťem Františka Valíčka (kostelníkem1917-1941) a otcem 12 dětí. S velkou obětavostí a plným nasazením zastává nejen tuto službu, ale jako klempíř vypomáhá při opravách věže a střechy kostela. Na jeho pracovitost, příkladnost a stálý úsměv se rozpomene určitě většina z vás, kteří jste náš chrám navštěvovali. Kostelníkem byl plných 20 let až do smrti P. Františka Polese. I přes svůj již pokročilý věk nebyl snadno zastupitelný. Po smrti P. Františka Polese opouští funkci kostelníka začátkem roku 1994.

Dá se říci, že kostelničení, vyjma 3 let (Vincenc Jochec), zůstávalo v jedné rodině asi 150 let. Nevíme totiž, kdy se stal Jan Orság kostelníkem.

A co patřilo ke službě kostelníka?

K práci kostelníka stále patří příprava na mši svatou (chystání obětního stolu, čištění kalichů, svícnů…); čtení při mši svaté; odemykání a zamykání kostela.

Dnes již mezi práci kostelníka nepatří například ruční zvonění na zvony. Do roku 1960, kdy byly pořízeny nové 3 zvony (Sv.Jan, Panna Maria a Sv.Cyrila a Metoděj) bylo současně pořízeno vyzvánění na elektrický pohon. Pravidelně se zvonívalo 3x denně Anděl Páně ( ráno v 6 hod, v poledne a večer v 6 hod), před mší sv. (v neděli bývaly 3 mše svaté a ve 14 hodin požehnání). V měsíci květnu bývaly každý den májové pobožnosti v 7 hodin večer a o adventu každý den ráno rorátní mše. Samozřejmě se také zvonívalo při svatbách, pohřbech, umíráčkem…

Do zakoupení nových hodin na elektrický pohon na věži v roce 1984 se musely pravidelně hodiny natahovat a čistit.

Kromě chystání hlavního oltáře na mši byly do roku 1971 byly ještě v kostele dva boční oltáře, které bylo třeba také nachystat.

Dříve také kostelníci vybírali „do zvonečku“. Peníze se házely do látkového pytlíku uvázaného na konci bidla (tyče). Dole na pytlíku byl přišit zvoneček, který po každém vhození větší mince zacinkal. Vybírali také ofěru (příspěvek na kostel) při svatbách, pohřbech…

Kostelníci pomáhali při malování kostela, opravách střechy a různých stavebních a interiérových úpravách.

Velice náročná byla příprava svátků a výzdoba kostela, kdy byly někdy kostelníci na vše sami. V zimě chodili brzy ráno odhazovat sníh kolem kostela a fary. Kostelníkům vždy pomáhala jejich rodina a především za dob komunismu výrazně pomáhali starší ministranti. Při nedělní bohoslužbě bývalo za P.Polese i 15 ministrantů, tak jak to známe ze současné doby. Po smrti P.Polese ministrantů výrazně ubylo.

Po smrti P.Polese nastává období, kdy se kostelníci střídají. Na tři a půl roku (od 12. ledna 1994 do 13. července 1997) se stává kostelníkem pan Josef Orság (*30.1.1936) pocházející z Horňanska. V té době již důchodce, který však celý život pracoval v zemědělství a jako dělník. Svou službu opouští po vysvěcení kostela Panny Marie Karmelské v Karolince . Na žádost tehdejšího duchovního správce P. Michala Pořízka nastupuje službu pan Pavel Valigura, který tuto službu ukončuje na začátku adventu roku 2002. Tedy ji zastával více než pět let.¨

první zprava Pavel Valigura, oslava Božího Těla, rok 2005

Jako první, který kostelnickou službu již nevykonává sám, ale má „parťáka“, se stává kostelníkem pan Hynek Orság (*17.5. 1974). Jelikož je zaměstnán a v té době přebírá doma hospodářství, nemůže se službě plně věnovat sám a po dohodě s P. Jozefem Strečkou se domlouvá na střídání s tehdejším pastoračním asistentem Dariem Čaršem (nyní v kněžské službě na misiích v Bolívii). Předpokládalo se, že bude sloužit jen dočasně, než se najde stálý kostelník, ale vytrval dodnes. Pan Hynek Orság se kromě kostelničení věnuje službě akolytátu (pomáhá knězi v liturgické činnosti – podává sv. přijímání, ukládá Nejsvětější svátost do svatostánku apod.).

Tato střídavá služba pokračuje i dále, když v září 2003 vystřídal Daria Čarše bohoslovec Marek Poláčik (v říjnu tohoto roku podstoupí jáhenské svěcení).

Po příchodu nového pastoračního asistenta br. Jána Mojše v září 2004 nastává změna. Br. Ján nevyučuje náboženství ve škole a o to více se tedy může věnovat kostelničení, v té době již tuto činnost vykonával z 85%. Br.Ján zde měl zůstat dva roky, je však odvolán do Říma a tak ho v únoru 2006 střídá br. Jozef Marko (*1965). Br. Jozef již v podstatě přebírá celou službu kostelníka a Hynek Orság jen dle svých slov chodí zvonit umíráčkem a pomáhá při nedělních mších.

Br. Ján Mojš, SVD

Hynek Orság

Br. Jozef Marko, SVD

Hynek Orság mi řekl v červnu roku 2006 toto:

Chci především poděkovat všem, kdo chodí ve skupinkách uklízet kostel a také ho chodí zdobit. Jsou to vždy jedni a ti stejní lidé a je jich jen pár. Kdyby nebylo jich, nebyl by kostel připravený na svátky. Další velkou kostelnickou bolestí je zimní období. Zimy bývají v tomto kraji náročné, padá hodně sněhu a když potom spadne ze střechy, je ho třikrát tolik. Ani dva kostelníci ho nestíhají odklízet, zvláště když jeden odklízí sníh doma a druhý kolem fary. Občas se najde nějaký dobrovolník, či někdo z uklízecí skupinky, ale když se sníh včas neodklidí, tak ztvrdne a pomůže jen technika, která pravidelně jezdí z obce. Kolem zdi kostela však sníh zůstává a kostel vlhne. Je nutné zvláště v tomto období volat po dobrovolnících, vždyť do kostela nechodí jen pár lidí.

Letos na podzim ukončím z rodinných důvodů svoji kostelnickou službu. Bylo by dobré, kdyby byli 3 kostelníci najednou, protože z praxe vím, že se musíme vzájemně zaskakovat třeba v době nemoci, dovolených, návštěv atd.

Chci vzkázat všem, ať se této služby nebojí. Sám Ježíš nám všem říká: „Nebojte se, neboť já jsem s vámi až do skonání světa.“

Na podzim roku 2006 se pan Hynek Orság odstěhoval z Nového Hrozenkova a po jeho odchodu kostelnickou službu přebrali bratři veristé, kterým v mnoha věcech vypomáhá sestra Hynka Orsága slečna Marta Orságová, která sama sebe nazývá „půlkostelnicí“. Br. Jozef Marko, SVD je po složení svých věčných slibů v září roku 2007 povolán k službě do severních Čech a tak službu kostelníka v podstatě vykonává „půlkostelnice“ společně s kněžími sloužícími ve farnosti.

Musím ještě upozornit na jednu skutečnost. Z Nového Hrozenkova jsou v současnosti v kněžské službě 4 rodáci, z čehož tři jsou synové bývalých kostelníků:

P. Tomáš Koňařík OCr., o.18.12.1976, syn Františka Koňaříka (kostelníkem1973-1994)6 z 12 dětí

P. František Baroš, o.23. června 1979, syn kostelníka Josefa Baroše (kostelníkem 1942-1971)

P. Jiří Orság, o.30.června 1990 syn Josefa Orsága (kostelníkem od 12. ledna 1994 do 13. července 1997)

Kostel Panny Marie Karmelské v Karolince

„V sobotu 12.července 1997 konečně nadešel den svěcení nového kostela. Bylo krásné počasí plné sluníčka a radosti. V obci se shromáždila spousta lidí z Karolinky, Nového Hrozenkova, blízkého i vzdáleného okolí. Přijeli i přes dopravní potíže spojené s povodněmi oslavit tuto velkou událost.“

Čím více se blížilo vysvěcení nového kostela, nadšení lidí ochabovalo. Tak se naplnila slova P. Studeného: „Není ani tak těžké kostel postavit, jak jej potom naplnit a udržovat“.

Výběrové řízení na službu kostelníka se nekonalo, protože se nikdo nepřihlásil. Bylo tedy osloveno několik farníků, zda by se ujali kostelnické služby, ale všichni uvedli mnoho důvodů, které jim bránily tuto službu vykonávat. Nezbývalo nic jiného, než do této služby zapojit více lidí.

Služby kostelníků se v novém kostele ujímá Václav Švach a Jan Vítek. Pan Václav Švach (*14.10.1939 v Halenkově) je nyní důchodce, který se popral se zákeřnou nemocí a podstoupil operaci. 40 let pracoval u stavebního závodu Státních lesů Krnov jako technik. Jeho praxe a znalosti velice pomohly v době výstavby kostela. Nyní žije v Karolince v rod.domku, má dvě děti a 9 vnoučat. Pan Jan Vítek (*10. 12. 1951) je nyní v invalidním důchodu, ale dva roky pracuje jako školník. Předtím pracoval jako zámečník ve sklárnách na 12 hod směny (noční, denní, sobotní). Ve službě kostelníka je zastupuje také paní Ludmila Podešvová, která se jinak stará o vybavení a čistotu šatníku a komody.

Pan Švach mi řekl:

Kostelníci se starají nejen o otevření a zamykání kostela, přípravu potřebných věcí k bohoslužbě, ale nejvíce času stráví při přípravě svátků (Velikonoce, Vánoce, Boží tělo, rorátní mše svaté, pohřby, svatby, křty a také hromadné zájezdy).

Kostelníci také organizují a pomáhají při dodělávkách kostela. Jednalo se například o plynové topení, osvětlení, ozvučení, boční lavice, obložení stěn palubkami, vybavení zákristie a místnosti pod věží apod.

„Kostelničení není práce, ale služba náročná na čas, proto se musí konat s láskou a ne z donucení.“

Děkuji potomkům hrozenkovských kostelníků za přípravu podkladů a laskavé zapůjčení fotografiií, také děkuji bývalým i nynějším kostelníkům za pomoc a trpělivost.

V červnu 2006 a lednu 2009 zpracovala Ingrid Petřeková